Umíme skvěle měřit a počítat, umíme analyzovat a předpovídat. Máme spoustu znalostí a technologie, které nás uvádějí v úžas. Máme mnoho, ale chceme víc. A to je přirozené, normálně lidské. Nic, za co bychom se měli stydět. Proto jezdíme po Marsu, proto můžeme hovořit s mámou na druhé straně zeměkoule, proto žijeme déle než kdykoliv předtím. Máme být na co hrdí. Je to stále se opakující vítězství svobody lidského ducha, jeho neutuchající touhy tvořit a objevovat. Nebudu pokračovat ALE, ale PRÁVĚ PROTO. Právě proto musíme udělat další krok. Významný krok. Krok, který nám umožní dále tvořit, vyvíjet a zdokonalovat. Který zajistí, že bude stále z čeho brát a kam dávat. Zdá se to být velká věc, je to velká věc, ale není to věda. Spíš umění, nebo lépe um. Um lpět na materiálním. Dbát, aby to, co je, bylo i nadále. Aby věci, které vznikly, dál sloužily. Ať v původní, či nové podobě. Aby se nepotřebné darovaly, aby se rozbité opravily, aby se nevyhovující předělaly. Aby se mohly dožívat stejného věku, jako my. Chtějme a mějme věci, ale braňme se tomu je vyhazovat.
